Zase v trapu

Tak už je to tady. 10.6. vyrážíme do Švýcarska, odkud s Alčou letíme na Aljašku. Balení doprovází klasické zmatky. Hromady věcí se válí všude po bytě. Navíc při uzavírání hlavního přívodu vody do bytu začal ten hloupý kohout kapat. Takže jsme si ještě zpestřili dopoledne scháněním instalatéra..

Uzávěr se vyměnil (3 hodiny práce a 1200 Kč, grrr) a mě se podařilo kola nacpat do dvou obrovských krabic. Kromě nich máme ještě každý jeden velký černý pytel, ve kterém jsou zabalené cyklotašky,které jsem už nenarval ke kolům. Povolený limit na krabici s kolem je 30 kg a je to tak tak (spíš lehce přes). Naštěstí na letišti v Zurichu nic neřeší a krabice ani neváží.

[Alča]

Cestu v letadle jsme skoro celou prospali (já si pamatuji jen, že mě někdo třikrát vzbudil na jídlo a už jsme byli na Aljašce). Po několika posledních dnech, kdy jsme nespali víc než 4 hodiny, se nebylo čemu divit. A tímhle spaním přes evropský den v letadle jsme se alespoň přizpůsobily aljašskému času.

Po příletu do Anchorage Jirka venku na letišti sestavoval kola. Šel kolem něj nějaký údržbář a jako všichni aljašani, i on se na nás usmíval a hned si chtěl povídat. „Odkud jste?“,“Z Evropy.“,“Já jsem si to myslel. A kam jedete?“,“Přes Aljašku do Kanady a pak dál.“,“A pak domů, do Evropy, že jo.  A hele, dá se tam dojet vlakem?“. Takže shrnuji, lidi moc milý a přátelští, ale úroveň vzdělanosti, alespoň v zeměpise, moc vysoká  nebude. Což nám nevadí, chceme mít kolem sebe příjemné lidi, Zikmunda a Hanzelku nepotřebujeme. O to se postaráme sami.

Anchorage je pěkné, prostorné město. Je na něm vidět, že místa na stavění domů i silnic je tu habakuk a tak všude vládne prostor. Ubytovali jsme se, nakoupili věci, co jsme ještě potřebovali (nikde nejsou obyčejné potraviny, celé město má jen několik velikých nakupních komplexů. V regálech převládají light a odtučněné výrobky v poměru tak 80% na 20%. Chtěla jsem koupit normální smetanový jogurt a v cca 10 m dlouhém regálu s mléčnými výrobky prostě žádný smetanový nebyl. Jen light a low fat.) 

Na první den jsme si půjčili auto a vyrazily do zálivu za městem, kde měli být verlyby. Bohužel jsme žádné neviděli, tak jsme se alespoň projeli hoďku do Aljašského vnitrození směrem na jih. Příroda je tu úžasná a večery jsou super. Slunce zapada kolem pulnoci a jeste po jedné hodině v noci je vidět. V podstatě jsme tu tmu ještě nezažili.

Tento příspěvek byl publikován 13.6.2011 v 20.46.