Zase v trapu

Tak jsem tu! Po desetihodinovém letu Zurich-Atlanta a čtyřhodinovém z Atlanty přistávam na letišti v Las Vegas. Čeká tam na mě moc milé překvapení v podobě Jirky s růží v ruce a současně trochu zděšení, že tohle vyhublé stvoření je můj muž. Je vyhublý, ale naprosto spokojený a šťastný.

[Jirka] Ohrazuji se proti výrazu „vyhublé stvoření“. Používejme prosím termín “dostal se na váhu „před Alčou“.

Las Vegas je celé plné obrovských hotelů, které mají v  jednom nebo ve dvou přízemních patrech obrovské kasino, bary a často polonahé slečny tančící na podiích mezi jednotlivými gamblerskými stoly. Každý den každý velký hotel nabízí několik různých představení, konzertů a výstav – např. tu můžete vidět Davida Copperfielda nebo Chris Angela naživo. Hotely jsou laděné do nějakého konkrétního motivu – např. New York New York vypadá jako Manhattan a patro s kasínem jako uličky New Yorku, to samé hotel Paris nebo Venecia. Las Vegas stojí v poušti, ale hotely tu vodou rozhodně nešetří – každý má bazén a často fontánu, Venecia má i vodní kanály.

[Jirka] Ovšem vše si představte v Las Vegaském stylu. Aneb podle hesla „Normální je plýtvat“. Fontána před hotelem/kasínem Bellagio měla cca 100 metrů na délku a každou hodinu zde stříkaly obrovské vodotrysky na hudbu. Před hotelem Treasure Island pak byl obrovský kanál, kde se 3x za večer konala námořní bitva pirátů. Jedna loď se přitom vždy potopila (po představení zase vyjela z vody). Před NewYork NewYork zase byla zmenšená kopie Brooklinského mostu – sloužil jako chodník a samozřejmě byl nad vodou. V Excliburu byly středověké turnaje na koních.. Do každého kasína jsme alespoň jednou zašli. Ne hrát, ale jen se podívat, jak to tam vypadá (samozřejmě když už jsme tam byli, tak jsme v každém také jeden dolar pustili..). Mě úplně nejvíc vyrazil dech hotel Luxor. Tam jsme zašli v podstatě náhodou – je na začátku bulváru a my si tam zašli jen kvůli výstavě Bodies. Ten hotel zná snad každý – černá pyramida se sfingou nesmí chybět na žádném obrazu z Las Vegas. Neuvěřitelné je to však uvnitř. Já čekal klasické kasíno a výtahy do horních pater, kde jsou pokoje hostů. Ale tato pyramida je uvnitř celá dutá. Pokoje hostů jsou pak po obvodu pyramidy od spodu až do špičky. Každé patro má svou „pavlač“ kolem dokola. Čím výš, tím menší. Bomba! Las Vegas mě prostě dostalo. Čekal jsem kýč. A dostal jsem ho stokrát větší. A nemůžu říct, že by mi to vadilo. Ve Vegas bych rozhodně nechtěl bydlet, ale jet sem za zábavou to tedy ano. Spousta klubů, výstav, představení a samozřejmě kasína se postarají o zábavu. Rozhodně se tu dá strávit několik dní, aniž by se člověk nudil.

 

My bydlíme v ExCalibru – hotelu laděného do dob rytířů a pohádek. Zůstáváme v Las Vegas ještě jeden den – v sobotu má přijet Michal. Večery trávíme procházením hlavní ulice a jednotlivých kasín, kde Jirka sází jeden dolar v každém. Musím říct, že mu to docela šlo a z Las Vegas odjíždíme o pár dolarů bohatší:). V neděli ráno (Michal by mohl mrmlat, že spíše v poledne ) vyrážíme všichni půjčeným autem objevovat krásy amerických národních parků.

Z Las vegas jsme vyrazili do Death Valley. Teplota ve Vegas přes den byla kolem 35 stupňů, v Death Valley jsme měli téměř neuvěřitelných 49 ve stínu. Měli jsme hlad, tak jsme zkoušeli osmažit vajíčka na alobalu na rozpáleném asfaltu a kapotě auta. Bohužel zrovna v okamžiku, kdy jsme pokus začali provádět, se slunce schovalo za mraky a pokus se nepodařil. Byla to škoda, protože všude kolem nás byla obrovská solná pole, takže bychom si ty vajíčka měli i čím osolit.

[Jirka] Tady jsme také poprvé vyzkoušeli, co naše půjčené auto snese. Michal půjčil Lincolna MKS. Je to takový větší sedan, třídy asi jako Superb. Samozřejmě automat a 3,7l motor. Ale žádný výkonostní zázrak to nebyl. Každopádně v Death Valley jsme zvolili zadní cestu kolem solných plání – prašnou cestu doporučovanou pro 4×4, což tenhle Lincoln nebyl. Ale auto to v pohodě dalo. Asi tušilo, že bude ještě hůř..

Večer jsme zkoukli písečné duny v Death Valley. Na večeři se stavujeme v místní restauraci. Michal si objednává půl litra piva. „Půl litru? To nevím, co je! Máme tu 8 oz, 16 oz a 36 oz. Tak co z toho chcete?“. Ufff. Tak takhle Američani donutili Michala vzdělávat se v místních jednotkách. Nutno říct, že mu to opravdu šlo a co chvíli otvíral debaty na téma „Proč zrovna na tohle používají šestáctkovou soustavu? A proč zrovna na tohle osmičkovou?“ a nejoblíbenější bylo „Kurník, proč ten čas není v desítkové soustavě?!“(Pro doslovnou citaci si „kurník“ můžete nahradit jiným slovem. Napovím – začíná taky na K.:)

[Jirka] Alča ještě zapomněla zmínit, že jako správný průvodce jsem je zavedl do kempu k památnému stolu, na kterém jsem před týdnem spal. Ale bylo tam moc vedro, tak jsme raději nasedli do klimatizovaného auta a jeli dál..

Dalším parkem je Sequoia park - park plný obrovských sekvojí. V tomhle parku nestojí nejvyšší stom, ale nejobjemnější – má 1500 kubíků dřeva a stále roste. Je to fajn vidět. Další den jsme v Yosemitech. To opravdu stojí za to. „Pohoří“ ve skutečnosti vytvořené jedním masivem kamenů. Tohle místo je nazýváno horolezecký ráj. Už přesně chápu proč. Každá stěna tu má několik stovek metrů a je výzvou i pro špičkové horolezce. Ti nejbláznivější to tu lezou na čas a bez jištění. Podle mě je to čistá sebevražda, ale když je to baví.. V Yosemitech jsme také viděli první pořádné zvíře – přes cestu nám přeběhlo malé medvídě. Tak teď ještě někde nějakého chřestýše a budu spokojená.

 

Máme v plánu jeden den přejezdu se zastávkou na večer a na přespání v městečku Reno. Reno stálo za to, navíc po dvou nocích ve stanu jsem opravdu ocenila pěkný hotel. Jirku vidím po dlouhé době a zase se nějaký čas neuvidíme a tak Jirka bere můj argument, že tahle dovolená by neměla být vedena uplně tak v našem starém stylu = vidět a zažít co nejvíce věcí za co nejkratší čas a co nejméně peněz, ale být také chvili v klidu spolu. A tak i když kluci původně chtěli další den pokračovat dál, zůstali jsme tu jeden celý den a další noc. Kluci si prohlédli výstavu starých amerických aut. Reno je Las Vegas v menším a pro takové více ztroskotalé gamblery. Je tu pár obrovských luxusních hotelů s kasíny a různými show ve stylu Las Vegas, ale složení lidí je úplně jiné. Vegas bylo plné mladých lidí, tady je průměrný věk kolem 55ti. Vegas bylo plné bohatých, kteří si tam přijeli užít, zapařit, zahrát a případně užívat i dalších životních slastí, Reno je plné zastaváren a půjčoven peněz – ať už na bázi bank, nebo nějakých pochybných společností. Večery trávíme procházením kasín a sazením jednoho dolaru. Vegas mělo podle mé a Michalovi teorie za všemi hrami různé psychologické algoritmy,které podle typu hráče a principu „greed and fear“ lákali lidi hrát, pokračovat ve hře a případně až někde u konce je pěkně oškubat. Na tomhle pricipu Jirka vydělával. Reno evidentně žádne sofistikované algoritmy nemělo a fungovalo na principu „Oškubu tě dokud dáváš!“. Takže tady jsme pro změnu pár dolarů nechali. Mě gambling moc nelákal, mám to v práci denně a ještě to provádět během dovolené – nic moc. Radši jsem fandila Jirkovi.

[Jirka] Žádné algoritmy bych v tom nehledal. Vyhrával jsem, protože mám přece štěstí. Jinak Reno bylo opravdu působivé – takový pocit beznaděje jsem dlouho nezažil. Ne jen v kasínech, která tu byla dost často zaplyvaná a zakouřená (narozdíl od nablýskanosti Vegas), ale hlavně v těch zastavárnách, kde byly přepážky jako třeba v bance a lidi tam čekali frontu..

Další den byl jen přejezd. No „jen“. Jeli jsme celý den Nevadou-pouští, oblastí, kde vůbec, ale vůbec nic není. Takové nic jsem ještě neviděla, přestože mám projetý Taklamakan, Gobi a část Afriky. A to má tohle být místo, kde údajně přistávají létající talíře. Tady když nějaká mimozemská loď přistane, jejich průzkumník vyleze, rozhlídne se a tohle vidí, tak se znechuceně vrátí a se slovy „Další neobydlená planeta, jedem!“ odlétají pryč. Klukům se to ale líbi. Neustále vykřikují „Tady bych chtěl bydlet! Tady si koupím pozemek! Hned jak bude nějaký dům na prodej, tak je můj!“ Nesdílím jejich nadšení. Jirka říká, ať to beru pozitivně, že se stále rozšiřují místa, ze kterých si můžu vybrat, kde budeme nakonec bydlet. Vedle Petropavlovsku Kamčatského a srubu někde v tajze na Aljašce mám už na výběr i Nevadskou poušť. No paráda, ne? Jedna vesnička cestou se chlubila tím, že je to vesnička „Na půl cesty odevšad“. Podle mě přesněji „Uprostřed ničeho.“

Dalším navštíveným parkem je Arches National Park. Je to velká oblast plná červených skal, které erodují, odpadají jim prostřední kameny a další a další směrem do strany a vytváří to super oblouky. Stojí to za to vidět. A Canyonland. Boží. Obrovské kaňony, opravdu obrovské. Mezi nimy řeka někde hluboko dole, skály, částečně se rozpadající a tím pádem tvořící velmi zajímavé úkazy. No a nakonce veverky. Jsou všude a jsou hrozně nebezpečné. S rozběhem a vyceněnými zuby útočí na auta.

 

Další den jsme v Monument Valley. Je to indiánská rezervace, platí se zvláštní vstup a musím říct, že tenhle park me zklamal. Kromě pár opravdu velikých červených skal ve tvaru různých pomníků tu nic není. Nedá se pořádně nikam jít, protože místa mimo silnici jsou „svatá“, ale ono tu v podstatě není ani kam jít. Večer v poušti prší. To je mi teda pěkná poušť. Zapínáme televizi a dozvídáme se, že prší i v Las Vegas. Je to jedna z hlavních zpráv. Ve Vegas v létě moc neprší.

[Jirka] V MV jsme dali zabrat autu asi nejvíce. Kromě silnice k návštěvnickému centru se tu dá jet ještě takový okruh kolem těchto skal, zase doporučovaný jenom pro 4×4 s vyšším podvozkem. Takže jsme tam vyrazili. Musím poznamenat, že jsme tam nakonec nebyli jediná dvojkolka. Celé to bylo docela v pohodě. V jednom místě byla taková obří louže. Nějak jsem Michalovi „špatně rozumněl“ a vlítl jsem do ní a krásně ohodil celé auto. To byste neřekli, jak jde jílovitá hlína na bílém autě dobře vidět i po 10 dnech . Michal pak jen suše prohlásil, že jsem jako pes jeho ségry. Že ten taky musí vymíst každou louži..

Grand Canyon. První den se na něj jdeme podívat z jihu – z téhle strany tam chodí úplně každý. Je tu strašně moc lidí, i když je všední den a sezóna skončila. Nechtěla bych vidět, jak to tu vypadá uprostřed léta.
Kaňon je to obrovský, jdeme několik kilometrů po jeho okraji a koukáme a koukáme, jak je to veliké. Při zpáteční cestě začíná pršet a nepřestává skoro do večera, takže nic dalšího už nestíháme. Monzunové deště jsou tu poměrně časté, nad Grand Kaňonem se střetává vysoký tlak z Texasu a nízký tlak z Kalifornie a vytváří silné bouřky s blesky a deštěm. Další den si prohlížíme Grand Kaňon ze severu – skoro nikdo tu není, z této strany to není inzerované a tak sem moc turistů nejezdí. Paráda. Kaňon tu vypadá trošku menší, než z jihu, ale stále je to obrovská díra v zemi. Oceňuji klid, který tu je, a musím říct, že severní strana se mi líbíla o dost víc.

Odpoledne zase prší, dojíždíme do národního parku Bryce, ale všude je mlha, nic nevidíme a prohlídku necháváme na další den. Ráno je nádherně, Bryce je nádherný – hluboké údolí plné pískovcových skal a útvarů. Nic takového jsem nikdy předtím neviděla a ze všech parků tady se mi Bryce líbí nejvíc. Není tolik známý, ale je úchvatný. Procházíme mezi skalami a úžíváme tuhle přírodu na různých vyhlídkách. Prostě super. Odpoledne vjíždíme do posledního plánovaného parku – Zion. Vyrážíme na čtyřhodinový trek Angels Landing. Prudké stoupání na skálu, kde cesta má kolem jednoho metru šířky a na každou stranu je několikasetpetrová propast. Výstup byl náročnější, ale výhled opět stál za to. Hluboká údolí, červenobílé skály, sem tam nějaký vodopád a řeka. Líbí se nám tu. Škoda, že už to pomalu končí. Zíta se vracíme do Las Vegas, ze kterého Michal pozítří a já v pondělí, letíme zpět do Evropy.

 

[Jirka] Na závěr jsme si ještě zajeli podívat na Hooverovu přehradu kousek od Vegas. Po pravdě nic moc. Nejhezčí pohled je na ni z chodníku z dálničního mostu co vede proti ní a kam se dá z jednoho parkoviště vyjít. Mě zklamala, že je strašně prťavá. Např. s přehradou Grand Coulee u hranic s Kanadou. Ale vedle bylo kasíno, kde dávali oběd „všechno co sníš“ za 7 dolarů. Takže ok..

Teď trocha černého humoru – slabším povahám doporučuji přestat číst. V Las Vegas jsme s Jirkou navštívili výstavu Bodies. Byla jednou v Čechach a vyvolala tam velice kontrovernzní reakce – jsou to vysušená těla skutečných lidí – Číňanů – nebo jejich části. Mě se to celkem líbilo, přijde mi, že tohle by měl vidět každý člověk, který dobře zná biologii člověka a zajímá ho to. Uznávám, že to bylo trošku šokující, ale opravdu to stálo za to. Jirka poznamenal, že mu to připomíná Jerky = sušené maso, které jedl celou cestu po Americe. „Ne, že tady něco sníš!!“, „Hmm, ale něco bych už pojedl! “. Když jsme u části, kde jsou svaly a šlachy, vidím detail šlachy v mase. Přijde mi to povědomé a volám na Jirku „Jéééé, hele, tohle je ta část, co na kuřeti nikdy nejím!“

[Jirka] Bodies byly opravdu síla. Kromě celých dospělých těl tam byly i pouhé části. Mě zaujal např. krevní oběh zavěšený na hřebíku. To se dělá tak, že se do žil napustí nějaký sajrajt (čti chemická látka) a nechá se ztuhnout. Pak se rozpustí tělo „kolem“ a zbyde krásně přehledný krevní oběh. Ovšem nejsilnějším zážitkem asi byl sál o vývoji dětí před narozením. Např. tam měli embria podle stáří od prvního dne po týdnech až těsně k narození. No síla. Tam mě humor opravdu přešel.

[Jirka] Abych se vyhnul otázkám typu “doporuč nám ty nej parky“ (jako jsem já bombardoval kamarády), dávám sem seznam všech parků podle toho, jak moc se nám líbily. Protože jsme se ale na pořadí neshodli, dávám pořadí za každého zvlášť (za mě je NP trochu víc). Aspoň vidíte, že výběr není jednoduchý.  Seřazeno od nejlepších po nejhorší..

Jirka

1 Humboldt SP (Avenue of the giants) – sekvoje
2 Grand Canyon
3 Zion
4 Bryce
5 Canyonlands
6 Archers
7 Monument Valley
8 Death Valley
9 Yosemitte
10 Sequoia
11 Redwoods -  sekvoje
12 Mojave

 Alenka

1 Bryce
2 Canyonland
3 Arches
3 Grand Canyon
3 Yosemite
4 Zion
4 Death Valley
5 Monument Valley
5 Sequoia

 Michal

1 Arches
2 Zion
3 Bryce
3 Canyonland
4 Grand Canyon North Rim
4 Death Valley
5 Yosemite
5 Grand Canyon South Rim
6 Monument Valley
6 Sequoia

Tento příspěvek byl publikován 28.9.2011 v 5.54.