Zase v trapu

Když se řekne NP Jasper, Banff, Yoho, Glacier říká vám to něco? Pro mě to ještě před několika dny byla jen místa na mapě, kvůli kterým jsem si prodloužil trasu o cca 700 km. A myslíte, že se to vyplatilo? Tak já to řeknu rovnou bez napínání. Byla to BOMBA ! Ale začněme hezky od začátku..
Když jsem se rozloučil s Leeem, akorát jsme vstoupili do provinčního parku Mount Robson. Tomu dominuje hora Robson, která se přímo nad silnicí zvedá o cca 3000 metrů až do výšky 3954 mnm. Bohužel jsem ji neviděl celou, protože vršek měla celý den zahalen v mracích.

Druhý den jsem dopoledne dojel k vstupní bráně NP Jasper. Trošku nemile mě překvapilo, že za pobyt/průjezd v národním  parku se vybírají peníze. To jsem naposledy zažil v Africe.. V těch nejznámějších NP se vybírá cca 10 dolarů na den, v těch menších cca 8 dolarů. Kempy se pak platí ještě zvlášť. Když jsem si spočítal jak dlouho mi zabere jenom samotná doprava v parcích bez zajížděk, tak jsem nakonec stejně koupil roční „lítačku“ do všech národních parků Kanady za 66 dolarů. Aspoň se nebudu stresovat. Okolo druhé hodiny jsem pak dorazil do městečka Jasper.  Hned na první pohled bylo toto městečko zatím nejturističtějším místem, které jsem na této cestě navštívil. Všude spousta krámku se suvenýrama, turistickou výbavou, půjčovny kol, restaurace, prostě všechno. Ale hlavně hromady lidí. Zamknul jsem kolo ke stojanu, dal si oběd v hospodě a jen tak korzoval a okukoval ten frmol. Když už jsem se chystal vyrazit dál, odchytl mě Rob. Angličan, asi 50, že prý je tu taky na kole a jestli nechci spát v kempu za městem. On už tam má plac a za 10 dolarů mě nechá ho sdílet s ním. Napsal mi adresu stanu a prý, že kdyžtak se tam večer potkáme a odešel. Tady je nůtné říct, že klasický kemp stojí cca 16 dolarů za místo a člověk dostane pouze to místo a u něj stoleček. Na jedno místo se můžou postavit max. dva stany nebo jeden karavan. Pokud jde o karavan s 4 lidma, tak je to asi ok, ale pro samotnýho cykloturistu jsou to vyhozený peníze. Pokud je to kemp lepší, jako u Jasperu a Banffu (prostě u těch nej míst), tak jsou v něm i sprchy (konečně nějaká přidaná hodnota, kterou ocením). Ale takový kemp taky stojí od 22 do 30 dolarů. Původně jsem chtěl ještě popojet, ale teplá sprcha za 10 dolarů, hmm.. no neber to.. A tak jsem změnil plán, zajel do kempu, našel angličanův stan, zabydlel se a ještě zajel do města. Když jsem se pak večer vrátil, Rob už tam byl a s ním ještě jeden starší angličan a jedna švýcarka. Všichni sólo cykloturisti s různými cíly a plány. Všichni 3 chtějí v Jasperu zůstat pár dní a podívat se po okolí (je tu spousta turistických chodníků i cest pro kola) a nebo jen tak relaxovat např. v městském bazénu. A tak jsem tam seděli a kecali. Byla docela sranda (to by člověk do angličanů neřekl ) a spát jsme šli až dost pozdě.

Můj plán na další den je ale jiný. Chci si trochu odpočinout od kola, ale už se nevracet do Jasperu. Včera jsem během dne zašel na turistické informace a položil paní otázku „Kdybyste si měla vybrat jeden trek po okolí, kam byste šla?“ A ona bez zaváhání vytáhla nějaký leták a řekla, že sem. Pak dodala, že silnice k začátku treku je trochu do kopce a nemám tam jet s přívěsem. Tak jsem řekl, že to teda nehodlám a už to neřešil. Vybráno. A tak jsem se ráno sbalil a vyrazil. Cílem byl Andělský ledovec. Pěkný název, že? Kousek za Jasperem jsem odbočil z hlavní silnice a začal stoupat do kopce. Sklon docela rozumný a tak jsem stoupal a stoupal. Pak jsem minul parkoviště, kde musí řidiči povinně nechat přívěsy (karavany). Stoupání přitvrdilo, serpentina střídala serpentinu.. No, původní idea, že si dnes odpočinu od kola moc nevyšla. Až za dvě hodiny jsem dojel na parkoviště, ze kterého začíná trek. Na výběr jsou dvě varianty. Varianta odpočinková je cca 2 km dlouhý chodník k ledovci a zpět. Já šel variantu 2 – cca 4 hodinová procházka na dvě vyhlídky a zpět. Převýšení 500 m. Počasí bylo příjemné, tak se šlapalo dobře. Cesta vedla do kopce naproti ledovci, který téměř visel nad údolím. Na první vyhlídce jsem potkal jednu rodinku z Oregonu. Chvilku jsem si s nima povídal. Oni moc chválili Oregonské pobřeží. Že prý je krásné, ale studené. Přidal jsem si na seznam.. Pak jsem se zmínil o tom, jak je Jasper hodně turistický. A oni, že to bych měl vidět Banff. Tam to teprve žije. A tak jsem si přidal i Banff na seznam.. Po návratu na parkoviště jsem si udělal baštu a užil si parádní sjezd dolů. Ne moc často se mi stane, že porušuju rychlostní předpisy.. Ten den už jsem jen popojel cca 40 km až na místo, kde se má vedlejší silnice napojovala zpět na hlavní silnici Jasper – Banff. Utahanej jako kotě. To chození nějak vysiluje..

Další tři dny shrnu. Cesta mezi Jasperem a Banffem patří k tomu nejhezčímu co jsem kdy viděl. Představte si ty nejhezčí hory, které znáte. Ne pohoří, jen samostatné hory. Ty dejte za sebe a pod nima veďte silnici. Sem tam dejte vedle silnice řeku nebo jezero. Tak tak nějak to tu vypadá. Téměř v každé zatáčce se objeví nějaké další „ty vogo“ nebo americké „wow“. Z cesty jsou hodně často odbočky k vodopádům, jezerům, na vyhlídky atd. Většinou jen tak na cca půl hoďky. Každopádně se můj postup vpřed výrazně zpomalil. Protože přece o něco nepříjdu, ne? Jo a taky mě trochu zpomalilo, že každý den byl v cestě jeden dvoutisícový průsmyk. K mému nadšení navíc přispívalo i to, že jsem pokaždé našel parádní plácek na spaní s výhledem na ty hory a přímo u řeky. Takže jsem se koupal každý den. A to už dlouho nepamatuju.. Počasí taky docela vycházelo, takže všechno super.

Jediné mínus této cesty je hodně turistů. A to zejména na těch vyhlídkových odbočkách. Ale holt něco za něco. Navíc co bych chtěl, když jsou prázdniny.. A co prázdniny, ale hlavně státní svátek. To jsem zjistil, když jsem v pátek přijel do Banffu. V domění, že tu zůstanu dvě noci jsem naběhl do prvního hotelu. Plno. Další hotel. Plno. „Vy nevíte, že v pondělí je státní svátek? Celý víkend tu bude hlava na hlavě“  Hmmm, ja ani nevím, že je dnes pátek.. Ono totiž Calgary je jen 130 km daleko po dálnici. Takže jak je volno, tak všichni jedou sem. Nakonec jsem vzal jen jednu noc z pátku na sobotu. I tak to bylo pekelně drahé.

A jak vypadá Banff? Je to relativně malé městečko mezi skalnatými horami. Ovšem tady to žije turismem jako nikde jinde. Oregoňáci měli pravdu. Je tu hromada krámku od levných suvenýrů made in China až po super drahé obchody pro boháče. Mě se např. líbil obchod se zkamenělinami. Nejlepší kousky tam stály nějakých 16000 dolarů. Taky se mi moc líbil krám, kde přímo za výlohou dělali čokoládové dobroty. Byl tam takový výběr, až oči přecházely. Ceny sice vysoké, ale neodolal jsem a koupil si jednu cihličku karamelu. Mňam! Večer pak jely naplno kluby, hospody. Ale těch lidí.. V pátek to ještě šlo, ale v sobotu se město totálně naplnilo. Na ulicích zácpy, na chodníkách hlava na hlavě. Příjemné ale je, že se tu dá vyběhnout za město, kde je spousta procházek – za vodopádem, k jezeru, do hor. Ve městě je pak bazén, dá se dá se tu půjčit kolo, zaplatit jízda na koni, hrát golf nebo proletět helikoptérou. Záleží jen na stavu vašeho konta. Škoda, že samotnýho mě flákání moc dlouho nebaví. Každopádně téhle zajížďky rozhodně nelituju.

V sobotu jsem tedy vyrazil zase dál. Tedy přesněji 60 km zpět, kde jsem odbočil doleva na západ na silnici č. 1 – Trans Canada hwy. Zbývaly mi na projetí tři poslední malé parky. Už to ale nebylo ono. Parky sice hezký, ale chyběl tam ten „ty vogo“ efekt. Za zmínku stojí první park Yoho, který sousedí s parkem Banff. Mě tam zaujal Průsmyk kopajícího koně (super název co?). Ten se vyznačuje tím, že železnice (CPR – Canadian Pacific Railroad) tu překonává nejvyšší stoupání na celé trase Pacifik-Atlantik. Když tu na konci 19. století postavili železnici, tak měli hodně velký problém sjet s vlakem dolů. První testovací vlak vykolejil a zabil 3 lidi. Udělali tedy 3 slepé odbočky, které odbočovali vždy do kopce a měly „utržený“ vlak zastavit. Ty byly defaultně nastaveny na slepou kolej. U každé pak měl službu jeden nádražák a přehodil výhybku ze slepé na normální pouze pokud dostal z vlaku signál, že je vše v pořádku. I tak ale CPR na této trati ztrácelo hodně vlaků. To je donutilo v roce 1909 postavit/vyvrtat takzvaný spirálový tunel. To obkoukali od Švýcarů (v tom Svýcarsku jsou prostě chytrý hlavičky, co Ali? ). Spirálový tunel je finta, jak překonat velké převýšení na trati. Spočívá v tom, že tunel je veden do velké stoupající spirály. Vlak tak vjede do tunelu a vyjede z něj v podstatě na stejném místě, jen o 15m výš. V tomto průsmyku je to dokonce do osmyčky – vlak vjede do tunelu a vyjede výš, přes most přejede na druhou stranu údolí a zase tunelem vystoupá výš. Na fotce je mašina uprostřed, její vagóny nad ní i přede mnou (vlak zrovna jede dolů). A tak můžete koukat na vlak, jak téměř „žere vlastní ocas“. A to hlavně proto, že místní vlaky jsou děsně dlouhé. Klasicky jsou v předu 2 lokomotivy, v půlce jedna a na konci ještě jedna. Jezdí dost pomalu a tak kolikrát trvá i několik minut než kolem projedou. Vím to moc dobře. Jednou jsem si postavil stan asi 10m od kolejí se slovy „vono tu stejně skoro nic nejezdí“. Celou noc mi pak každou hodinu projela jedna taková obluda přímo za hlavou. Moc jsem se tenkrát nevyspal. Ale jednou jsem vylezl ven ze stanu a koukal na ten vlak, poslouchal jeho rachocení a přitom nade mnou bylo nebe plné hvězd. Parááda.

Po tomhle průsmyku už cesta převážně klesala. Následoval NP Glaciers. Ten je pokryt celkem 420 ledovci (přes 10% plochy parku). Od toho taky ten název. Bohuže ze silnice jsou vidět jen 3. V posledním parku jsem si ještě udělal malouvycházku za 500 let starými obřími cedry. Stromy velký, ale ani ne za měsíc budu v Sequoia parku v USA a to bude asi jiný kafe. A to byla taková poslední tečka za parky v Kanadě. Bylo to vážně super. Hlavně silnice Jasper – Banff. To doporučuju každýmu. Navíc se to dá docela pohodlně objet i autem. Ovšem já bych dopravní prostředek neměnil. I na kole mi přišlo, že je to dost rychlé a zastavoval jsem, jen abych se kochal a užil si to.. Prostě etapa žůžo labůžo.

A na závěr ještě jednu o medvědech. Původně už jsem o medvědech psát nechtěl. Všichni víte, že tu jsou, je jich hodně a vidím je každý den. Ale tohle jsem si nemohl nechat pro sebe.

embedded by Embedded Video

.

Poznámka pod čarou, resp. pod medvědem:

V NP parcích se nesmí spát mimo oficiální kempy, ale cyklistům se to tak nějak neoficiálně toleruje. Spousta cykloturistů, které jsem potkal spala i přímo na odpočívadlech (parkoviště se záchodky a stolky, vždy s cedulí zákaz stanování) a nikdy neměli problém, přestože to správa parku kontroluje. S náma má holt každý slitování..

Tento příspěvek byl publikován 5.8.2011 v 8.19.