Zase v trapu

Kanada na mě hned od začátku zapůsobila obzvláště jednou věcí. A tou je neuvěřitelná spousta medvědů všude kolem. První příhoda se mi stala hned asi 500 metrů před celnicí.

Jedu, šlapu a myslím na blbosti, když tu se náhle vedle mě u cesty zvedl medvěd na zadní. Podle mé zásady okamžitě při prvním kontaktu rozdat role – kdo je lovec a kdo lovený, než si to určí zvíře samo, jsem se postavil taky. Na kole jsem byl vyšší (o trochu), takže role byly rozdány. Projel jsem okolo a v bezpečné vzdálenosti (cca 20 metrů) jsem zastavil. Byla to medvědice a měla dvě malá medvíďata. Chvilku jsme na sebe koukali a zrovna, když jsem začal vytahovat foťák, tak něco zamručela a s těma dvěma prďolama zmizela ve křoví. Pak tam profrčel náklaďák a celá ta kouzelná chvilka byla fuč. Tak takhle jsem viděl svého prvního medvěda z kola. Hurááá.

S medvědy se pak v Kanadě docela roztrhl pytel. Zatímco na Aljašce jsme ze sedla kola žádného neviděli (jen v NP Denali), tak tady každý den vidím jednoho, dva. Už se moc nestresuju, většinou zastavím, koukám, co bude dělat, a když je klidnej, tak vytáhnu kameru a točím. Pro ostatní auta jsem jako signál, že je tu něco zajímavého. Tak už z dalky zpomalují až v klidu přijedou až ke mě. Jednou se u mě takto postupně nashromáždilo asi pět aut.

Občas mě ale ti lidi pěkně naštvou. To jsem kousek od cesty uviděl medvědici a tři mláďata. Zastavím a chvilku je jen tak pozoruju. Ti prckové jsou hrozně zábavní. Pak chci vytáhnout kameru, když tu se přiřítí nějakej tydýt na motorce. Dost mi připomněl slova jedné slovenské písničky (hodně volný překlad po paměti) „..do výfuku díry, nechť to dává kurva řádný zvuk.“ Proletí kolem, a zastaví asi o 50 metrů dál. Medvědice se docela polekala. Postaví se na zadní a pak i s prckama trochu popojde ke křoví. No a pan střelmistr místo aby zvedl zadek a popošel se podívat pěšky, tak párkrát protočí motor a udělá kolečko zpátky za ohromné střelby z výfuku. Medvědice samozřejmě zmizí. A já pak naštvaně taky. Tím nechci říct, že nemám rád motorkáře. Spíše naopak. Docela často s nima pokecám. Hodně mě taky potěší a povzbudí, když to moc nejede a oni projedou kolem a zvednou palec. Většina (alespoň z těch co jsem potkal) jsou moc pohodoví chlapi. Jednou jsem např. takhle zase točil medvěda u cesty. Přijel motorkář, už z dálky na volnoběh. Pozorujem toho huňáče spolu. Když pak medvěd odešel, chvilku jsme pokecali. Zakončil to slovy „dál je cesta dost hrbolatá, dávej na sebe pozor..“. No jo, ale střelmistr byl holt výjimka.

Medvědi jsou z 80% bíložravci. Zbytek je pak všechno co uloví (např. ryby) nebo co najdou. Např. mršiny. Mimo jiné platí pravidlo, že pokud najdete mršinu, třeba losa, tak u ní nemáte moc otálet, protože se může objevit medvěd, který si svou zdechlinu bude bránit. Což mě dovedlo k myšlence, že bych se měl vykoupat. Koupání je vůbec kapitola sama pro sebe. Ten den jsem si postavil stan na krásném místě u řeky. Nádherné počasí, slunce kousek nad obzorem (bylo něco lehce po desáté večer). Koupání ale není taková zábava, jak by se mohlo zdát. Teplota vzduchu 13 stupňů. Voda teče z ledovce. A ta hejna komárů. Náhodnému divákovi by se pak naskytl pohled na naháče s kuklou na hlavě (??), který kolem sebe mává zběsile rukama, sem tam se plácne, při jakémkoliv kontaktu s vodou řve a k tomu neustále sprostě nadává (na komáry). Krásně navoněný a čisťounký jsem pak šel spát. Ráno jsem pak asi deset metrů od stanu našel čerstvý hnědý pozdrav od medvěda plný nějakých brusinek. Takže si můžu dát na záda razítko: „Testováno medvědy, nesmrdí jako zdechlina“.
Mimochodem moje jídlo, které poctivě každý večer věsím mimo stan na strom, nechal ten medvěd na pokoji. Trochu mě to urazilo. To jako, že tohle by teda nežral, nebo co?

embedded by Embedded Video

Poznámka pod čarou. Při nadávání na komáry jsem zjistil, že má slovní zásoba nadávek vystačí na cca půl minuty. Pak se začínám opakovat. To je ale strašně málo. Jsem asi dobře vychovaný..:-) Vyhlašuji tedy neveřejnou soutěž. Pošlete mi (raději mailem, ne do diskuze) svoji nejdelší nadávající sestavu. Vítěze potom zveřejním a jeho odměnou mu bude pocit, že jeho nadávka se ponese na mnoha místech severní a jižní Ameriky (klidně k ní budu vykřikovat i kopirajt jako „.. a Tomáš by ještě řek..“).

Tento příspěvek byl publikován 5.7.2011 v 3.25.