Zase v trapu

Poslední noc na Aljašce jsem spal v moc pěkném bezplatném kempu na břehu jezera kousek od hranic. Na hranicích jsem tak byl chvilku po obědě. Už jen přejezd hranice byl docela zajímavý.

Dojíždím k celnici USA. Je na levé straně silnice, všude nápisy držte se v pravo. Tak si říkám, že tohle je teda jen pro příjezd a výjezdní celnice bude někde kousek dál. Sjedu teda cca 500m kopeček, vyjedu za zatáčku a tam nápis „Kanadská celnice 20 mil“. Tak to mě zarazilo. Přecejen mám víza do obou zemí a nerad bych se projel na Kanadskou stranu a tam mě řeknou ať se vrátím.. Takže zase jsem vyšlapal ten kopeček a přijíždím k okýnku. Směrem z Kanady (jinak to nejde). Chvilku trvá, než celník pochopí, že opravdu vyjíždím z USA a nepřijíždím. Nakonec mi říká, že tady žádná razítka netřeba. Jen si mám nechat ten papír, co jsem dostal při vstupu do USA a ukázat ho, až tam budu zase z Kanady přijíždět. Tak to sem teda zvědavej. No nic, uvidíme za měsíc.

Hned na začátku je rekonstrukce silnice. Musím nastoupit do pickupu a nechat se převést. Řídí takový bodrý chlapík. Na Čechy se hned chytá a ví, že hlavní město je Praha. Prý je u nás strašně moc bordelů, a že by se k nám chtěl podívat. To mu nakonec rozmluvím (teda myslím tu informaci o té spoustě bordelů). Ona ani informace, že pivo u nás stojí cca dolar a půl ho moc nenadchla.  Prý v Panamě, kam rád jezdí, je za 70 centů..Pak se bavíme o mé cestě, rodině, atd. a dostává mě hláškou: „Ty si vůl. Jestli dojedeš do Argentiny na kole, tak už nebudeš mít sílu dělat děti.“ No, uvidíme.

Pak už konečně jedu. První městečko se jmenuje Beaver Creek a nosí se hrdým titulem nejzápadnější město Kanady. Ono je docela sranda, jak tady všem osadám říkají města. A pak tam člověk dojede a ono je to pět domků a jedna čerpací stanice. Ale tak to bylo už i na Aljašce. Počet sídel, která by se u nás dala označit alespoň za vesničku střediskovou, by se dal spočítat ta prstech jedné ruky.

Kousek za Beaver Creekem stojí cedule – rekonstrukce silnice dalších 184 km. Fakt nekecám. Skoro 200 km rozkopané silnice, kde už me ale nikdo nepřeváží. Vždycky kus asfaltu, kus rozkopaný. A tak pořád na střídačku.

Druhý den ráno je chladno a docela pod mrakem. Přesto vyrážím. Během hodiny začíná pršet. Teplota klesla na 7 stupňů. A navíc začíná silný protivítr. POROTIVÍTR. Oblíkám na sebe úplně všechno co mám kromě kukly. A pomalu se ploužím tou rozkopanou silnicí. Během chvíle je všude bláto. Jeden moment se mi vryl do paměti. Bylo to jako ze dvou různých světů. Já zmrzlej, mokrej, se ploužím v tom šílenym protivětru tím blátem a proti mě jel jeden z těch obrovských autobusokaravanů. Jako teď tam vidím distingovanou paní v bílým svetříčku, jak něco říká manželovi, v ruce drží šálek kávy a usmívá se. No, stejně bych neměnil. (ikdyž na chvilku se v tom karavanu ohřát a dát si to kafe..hmmm)
Po třech hodinách a pouhých cca 35 km toho mám tak akorát dost. Na konec deště pak čekám na opuštěné benzínové pumpě. Abych neprochladl, tak různě blbnu, skáču, cvičím, tančím atp. U projíždějících aut měla největší ohlas moje variace na Irské lidové tance.

Naštěstí počasí na severu se hodně rychle mění. Odpoledne už je zase hic (23 stupňů) a jedu jen v karaťasech a triku. Jen ten šílený protivítr stále trvá. Docela mě deptá jak ujetá vzdálenost vůbec nepřibývá. Makám jako vůl a jedu sotva 12 km/h. Podle všeho je tu takový vítr pořád. Před 10 lety tu zhořela obrovská plocha lesa a jedna vesnice. Tipněte si, kterým směrem foukalo..

Jenže pak člověk chvíli pozoruje v příkopě medvěda, kouká na úžasné hory v dálce (Mt. Logan) a dojede k nádhernému jezeru, u kterého postaví stan. A potom leží ve spacáku a kouká na hory nad jezerem a je mu báječně. No není to cestování po Kanadě nádhera?

P.S. Protivítr skončil až u odbočky v Haines jct, kde jsem po 198 km a dvou dnech dřiny uhnul doleva..

Tento příspěvek byl publikován 5.7.2011 v 2.03.