Zase v trapu

25 000 km jsem najel kousek před Santiagem. Musím se opakovat, ale poslední pětitisícovka byla pro kolo nejhorší. No jasně, to vše díky Bolívii.

Vezměme to jako obvykle po bodech:

1) Prasklý držák na láhev stále drží, tak to nebudu řešit. Vše ostatní drží jak má. Jsem veselý..

2) Brzdové špalíky Coolstoper mají najeto něco přes 7 000 km a už jsou zralé na výměnu. Sice dostávaly v bolívijských kopcích zabrat, ale zas tak zlé to taky nebylo, aby nevydržely ani polovinu toho co originály z XT. Jsem smutný..

3) Mé problémy s plášti jsem popisoval v článcích z Bolívie. Odrovnal jsem tam dva pláště. Oba na konci vypadaly jako po útoku šíleného krejčího. Byly obšité skoro kolem dokola. V Saltě (Argentina) jsem v 23 500 km konečně sehnal pláště nové. Made in Sri Lanka. Sice už nemusím zašívat, ale stejně jsem z nich rozpačitý. Zadní se docela hodně sjíždí a při defektu se velmi špatně nasazují. Jsem smutný..

4) Ložiska ve středu (Shimano Hollowtech II) jsem vyměnil na závěr Bolívie v 23 000 km. Původní byly neuvěřitelně vykloktané. Je to velký rozdíl, když už mi při silnějším záběru nic nekřupe a kliky zase drží jak přibité. Jsem veselý..

5) Vůli v přední nábě jsem si zase nechal seřídit v 25 000 km v Llay Llay. Takže je to úplně čerstvé a drží parádně. Jsem veselý..

6) Rez se nezvětšuje, což mě po té slané koupeli na salaru Coipasa a solném zábalu na salaru Uyuni dost udivuje. Jsem veselý..

7) Po 290 dnech a cca 22 500 km jsem musel vyměnit baterii v tachometru. Naštěstí jsem měl s sebou náhradní, takže jsem veselý..

8 ) Kousek před Mendozou v 24 600 km se mi rozpadl pravý pedál. Budiž mu věčná sláva. 24 000 km je slušné číslo. Už se to ozývalo nějakou dobu (někde z Bolívie). Totálně zničené ložisko. Nouzově jsem to tak nějak dal dohromady, ale ze třech celých kuliček, pár šišoidů a zbývajících chybějících už toho moc nesestavíte. „oprava vydržela“ 30 km, pak se to rozpadlo úplně. Zbývajících 50 km do nejbližšího většího města jsem dojel tak, že jsem pedál stále „nakopával“ na osku. Naštěstí jsem ve městě ale sehnal pedály nové. V Argentině obecně není se součástkami problém. Tedy pokud člověk nechce něco super truper. Nové pedály jsou made in China, ale alespoň jsou celokovové. Proti mým původním jsou o dost těžší, ale přesto méně robustní. Ach jo. Navíc utahovací matku ložiska kryje jen taková nasazovací plastová čepička, kterou jsem během prvních pár dní na levém pedálu ztratil (na mých původních tam byl šroubovací uzávěr). Takže šlo vidět na ložiska a mohl se do nich dostat bordel. Tak jsem to alespoň přelepil TESA páskou. Drží to dobře. Zatím. Jsem smutný..

9 ) Ráfky a výplet zatím stále naprosto bez problémů. Ani jedna výměna špice, navíc stále bezvadně vycentrované. Na ráfcích žádná prasklinka, nic. Tak snad to vydrží.. ťuk ťuk. Jsem velmi veselý..

10) Počítač, foťák a všechna elektronika zatím naprosto bez problémů. Jsem veselý..

11) Nové botky TimberLand z la Paz jsou super. Naprostá spokojenost. Jsem veselý..

12) Já jsem naprosto v pořádku. Bolívie byla bombová a dost jsem se tam vyblbnul. Argentina mě už moc nebavila, ale přejezd And byl zase super. Takže jsem opět veselý..

Přidávám seznam všech oprav od km 0, aby to bylo na jednom místě:
1) Uražené zrcátko (asi tak tisíckrát)
2) Sluncem propálená dírka v tašce (přes prázdnou flašku)
3) Vyčištění a výměna kuliček v ložisku přední náby.
4) Zalepení prodřené tašky po pádu
5) Neustálé sešívání plášťů ševcovskou nití (asi miliónkrát)
6) Výměna pedálů + zalepení díry po ztracené zátce v těch nových pedálech TESA páskou

Zatím tedy vlastně stále pouze prkotiny. Další zprávu dám až úplně na konci. Snad to dojedu v pořádku. Ale dokud jsem víc veselý než smutný, tak je to přece super.. A navíc jsem cestou našel dva vážné kandidáty na mé příští expediční kolo. První má vše, co má pořádné expediční kolo mít a druhému sice něco chybí, ale zase něco fajn přibylo..

Tento příspěvek byl publikován 7.5.2012 v 4.10.